Památného dne 22.7.2010 jsme se vydali do Bzence, abychom opět zvěčnili ploutví otisk v historii metalu na kulatý čtvreček v podobě záznamu bordelu, který produkujeme. Po zážitcích z léta páně 2008, jsme byli řádně natěšení na celej ten humbuk. Balení proběhlo v klidu a s koncečnou úspěšností 97,56582% – Tomášek si satanžel zapomněl obstarat jeden činel. Na akvárkové poměry to je relativně vysoká úspěšnost a to nejdůležitější jsme přeci jen měli – Stejskyho archivní Billa kabelu, oficiálního maskota Swordfish. Po nákupu nezbytných zásob (u kterých jsme doufali, že nám vydrží aspoň dva dny, my blahoví) jsme kopli do vrtule a plazením vpřed se vydali směr Bzenec.
Po příjezdu byl proveden kontakt s velitelstvem. Než se dobelhalo, bez servítek jsme zabavili nákladní rampu u místního kulturáku a prohlásili ji na následujích několik hodin za náš oficiální "zewlplac". Naši společnost v té chvíli obohatil šestý neoficiální člen našeho uskupení – pííívo :) A aby nebylo málo veselo, Macan přihodil do placu řádně dospělou (chápej litrovou) flašku močového koncentrátu z pana Jamessona. K dokonalosti tomu chybělo jediné...
Po zapálení vodárny se náš jinak kompaktní kvintet brněnských selátek roztříštil na frakce. Edukovaná frakce (Mgr. Martin) se snažila udržet dekórum a diskutovala s panem šefém Peťou pravděpodobně o metalu. Dekadentní sprostá frakce už byla značně v náladě a na dekórum se regulérně vybodla a začala živě diskutovat o radostech života, které do našich životů přináší něžné pohlaví a přidružených tématech. Mno, a Macan dlachnil mobil :)
Večer se poněkud nachýlil společně s dospělým Jamessonovým koncentrátem. Proto jsme s povděkem přijali nabídku šéfa Peti na přesun dovnitř. Prostory, které přivítaly naši podroušenou společnost a poskytly útočiště našim etanolovým radovánkách, byly vskutku luxusní. Měli jsme pro sebe celý kulturák (který je kopií brněnského Janáčkova krematoria, je to tak, ne? Nebo to je jen moje nějaká chiméra?). Diskutovalo se do pozdních nočních hodin a mnozí si vehementně zakládali na slušnýho kocábka druhý den. Jedinou významnější událostí závěru večera byl Stejskyho protestní akt, kdy nabyl dojmu, že šéf Péťa ho nemá rád a proto nekopromisně zabořil hlavu do stolu a začal opovržlivě chrnět. Zbytek osazenstva chtěl zachovat kolegialitu, takže jsme asi hodinu na to šli chrápat taky.
